Dne 17. září se konala tradiční rekonstrukce bitvy na Bílé hoře. Pravda: Už jenom to, že organizátoři akce s ohledem na zdraví dnešních šermířů, antedatují samotnou rekonstrukci zhruba o dva měsíce kupředu…. Zkrátka: My jsme byli opět u toho, díky paní učitelce Vichrové jsme se již tradičně dostali do zákulisí bitevního kolbiště, mnozí – jak napovídá foto – si zkusili zahrát si na pikenýry, následně si mohli vystřelit z arkebuzy či muškety nebo jen prostě ochutnat střelný prach – snad s příchutí citrusových plodů..
Prostě, v sobotu 17. září pravděpodobně skončilo léto a my si nemohli počasí vynachválit. I kronikář Wenceslaus Lutra Lutra (Václav Vydra), který v sobotu vše na místě zaznamenal, byl příjemně překvapen slunným odpolednem. Oproti tomu neděle prý ukázala Bílou horu v reálu. Byla zima, mlha, neviditelno, zhruba jako onoho 7. listopadového dne roku šestnáctistého dvacátého.
To se však nás již netýkalo, převaha žáků z 8. A, a část milovníků historie ze 7. a 6. A si přišla na své právě díky poslednímu letnímu dnu, dobrému jídlu a příjemnému doprovodnému programu akce. Na své si přišli i páni učitelé Peroutka a Mengler při ochutnávce medoviny, což trochu zmírnilo zklamání, neboť ani letos příslušníci českých stavů nevyhráli. Inu, jak říkám: „Rodiče vítáni…!“
Jaroslav Mengler