V neděli 31.5. jsme u školy ve 13.05 zamávali rodičům a vydali se na západ. Německo je opravdu dlouhé, ale v brzkých ranních hodinách jsme byli v Calais. Do té doby ani nikdo nezaregistroval, že jsme přejeli nějaké hranice. Ale Angličané si nás nechali vystoupit do tradičního "hada" a všichni jsme přistupovali k celníkům jednotlivě. Musím říci, že v 5 hodin ráno jsem ještě tolik rozjasněných obličejů neviděl - to jak vycházeli žáci od celníků.
Trajekt byl přijat s nadšením, pro mnohé to byl prvoživotní zážitek. Moře klidné, tak všichni s nadšením očekávali bílé útesy dowerské.
Celý týden nám přálo počasí, děti byly celkem spolehlivé, vrátili jsme se v pořádku a vůbec jsme nepotřebovali lékárničku, ani jakoukoliv službu pojišťovny - co víc si přát...
Jen mě trochu překvapilo, že některé účastnice zájezdu mají univerzitní město Oxford spojeno pouze s nákupním domem. (Alespoň tak jsem se to dočetl v krátkých slohových reflexích.)
J. Mengler